Zhubnete v sauně?
Chcete shodit nějaké ty kilogramy navíc? Dejte si saunu! Obecně se předpokládá, že saunování přispívá k hubnutí tím, že nám pomáhá spalovat kalorie. Sauna nepochybně prospívá našemu tělu i duši. Zlepšuje dýchání, uvolňuje svaly a čistí pleť. To vše však neumožňuje tvrdit, že je takto možno zhubnout. Jde jen o pocit, protože v sauně se potíme, to ale neznamená, že hubneme. Pocení není spojeno se snižováním hmotnosti, ale vede ke značné ztrátě tekutin a minerálních solí, které jsou pak v následujících hodinách doplňovány.

Koment P.F. 
Pocení v sauně slouží jako prostředek ke shození váhy v extrémních případech, především ve sportech, rozdělených do váhových kategorií. Samozřejmě je to krajně rizikové, protože pocení není následováno nutným doplněním ztracených tekutin (a NaCl). Opakovaná návštěva sauny je nesporně zdraví prospěšná (nemáte-li vážné zdravotní problémy). Přispěje také k redukci nadváhy a to i v případě nutného doplnění vypocených tekutin – a to proto, že na významně dlouhou dobu aktivuje metabolismus, což je dáno nejenom následným dlouhodobým prokrvením tkání. Pochopitelně doplňované tekutiny nesmí obsahovat energetické složky a minimálně 2 hodiny po saunování se nemsí příjimat žádná strava.  

Jedině bez lepku!
Jíst bezlepkové pokrmy je zdravé. To není pravda. Pokud netrpíte chorobami, které odůvodňují bezlepkovou dietu, je vhodné jíst i jídla s lepkem, abychom nepřicházeli o výživné látky, které jsou v nich obsaženy. Ve Spojených státech i jinde se rozšířila móda bezlepkové diety i mezi těmi, kdo netrpí celiakií. Podle zastánců této diety je bezlepková strava zdravější a pomáhá snižovat hmotnost. Ve skutečnosti tomu tak není. Jestliže přestaneme jíst pokrmy obsahující lepek, jako je pšenice, ječmen a špalda, připravujeme se nejen o hlavní zdroj sacharidů, ale také o minerály, vitamíny, proteiny a vlákninu.

Koment P.F. 
Text je zavádějící, problém je složitější než se v něm uvádí. Živiny, obsažené v obilovinách, obsahujících lepek, jsou snadno nahraditelné obilovinami bezlepkovými. Kromě toho téměř nikdo neví, že lepek obsahuje několik bílkovin, u nichž analýzy prokázaly při trávení vznikající návykové látky, tzv. exomorfiny. To vysvětluje, proč jsou produkty, a to především ze pšenice, tak oblíbené. Obiloviny, obsahující lepek jsou používány k produkci stovek potravin, nejenom chleba a pečiva. Moderní technologické postupy používají celou řadu, pokud ne desítky tzv. přídatných látek, z nichž některé rozhodně nelze považovat za zcela bezpečné, některým konzumentům mohou způsobit obtíže s trávením nebo tzv. neceliakální glutenovou intoleranci. 

Autorka
Kromě toho, jestliže ten, kdo nemá celiakii, konzumuje bezlepkové výrobky, může to mít na linii neblahý vliv. Bezlepkové potraviny v obchodech jsou totiž bohatší na kalorie, protože jsou obohaceny tuky. Tyto produkty mají vyšší glykemický index, tedy vedou ke zvýšení hladiny cukru v krvi a zároveň méně sytí. Bezlepková jídla mají často nižší obsah vlákniny, minerálních solí a vitamínů.

Koment P.F.
Tak jak je text uveden je to nesmysl. Bezlepkové cereální (obilninové) produkty, tedy „náhrady“ chleba, pečiva, sušenek a oplatek apod. nejsou cíleně obohacovány (nevhodnými) tuky (při porovnání s klasickými) mohou však obsahovat významně víc komplexních sacharidů (tzv. škrobů) a méně bílkovin, většinou však obsahují významně více různých druhů vlákniny. Pro spotřebitele je ovšem problém v jejím mimořádné ceně. Pro toho, kdo nemá s lepkem problém, nejsou bezlepkové cereální produkty nijak škodlivé nebo snad „bezcenné“. Co se týče zkušeností těch, kdo přešli na bezlepkovou stravu musím připomenout, že do značné míry jejich zkušenosti podporují tvrzení, že bezlepková strava přispívá k redukci nadváhy. Analýzu příčin zde nelze prezentovat pro její odbornou náročnost i z důvodů rozsahu textu.

V rybách je samá rtuť
Všechny ryby jsou plné rtuti. Riziko, že se setkáme s takovou úrovní rtuti, která by byla pro organismus nebezpečná, je jen u několika druhů ryb a jen u některých kategorií spotřebitelů. V Itálii je obchod s produkty živočišného původu přísně kontrolován. Obsah rtuti v rybě se mění podle toho, o jaký druh jde: predátorské ryby velkých rozměrů, jako jsou mečoun či tuňák, mohou být snadněji kontaminovány rtutí než menší ryby. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) radí konzumovat ryby dvakrát až třikrát týdně, měnit jejich druh a omezit konzumaci těch, které mohou mít vyšší obsah rtuti.

Koment P.F. 
Ryby a rtuť? Před pár týdny se k tomu vyjádřily státní kontrolní orgány. Ryby na českém trhu rozhodně neobsahují rizikové množství rtuti, kromě toho jejich spotřeba u nás je (kriticky) nízká. Doporučení EFSA zvýšit konzumaci ryb (převážně se ale myslí ryby mořské) je správné, problém je právě v tom, že v našich zemích není tradice a kromě toho většina mořských ryb je zamrazená, což o to, hlavní blok je jejich neúnosná cena. Konzumace produktů odvozených není řešení, jsou to většinou bezcenné suroviny, navíc „pančované“ moukou, obalované v trojobalu, předsažené, atd. 

Když nebudu jíst, zhubnu
Vynechávání jídla s cílem zhubnout je metoda, která nefunguje a navíc nedělá dobře našemu zdraví. Někteří věří, že když vynechají přes den nějaké to jídlo, odbourávají tukové zásoby. Ve skutečnosti se stane opak: tělo připravené o jídlo se dostává dostavu pohotovosti. Máme pak jen větší pocit hladu a máme sklon dát si něco nezdravého. Navíc se zpomaluje metabolismus. Vynechávání jídel, ať už jde o snídani, oběd či večeři, je tedy nezdravé.

Koment P.F. 
To je záměrné zkreslování! Když nebudu jíst nejprve zhubnu a když to přezenu, tak umřu hladem. Diskuze na téma přerušované hladovění či půsty jsou vášnivé a určitě nepřinášejí objektivní pohled na problém ve vztahu k redukci nadváhy. Autortka článku se bohužel neorientuje v prezentované problematice a „vytrhává“ z kontextu jen to, co se jí „hodí do krámu“. To je ovšem obecně rozšířený nešvar v médiích.

Třtinový cukr je lepší než bílý. Tuto skutečnost nedokázala žádná vědecká studie. Oba typy cukru obsahují stejnou molekulu, a proto jsou rovnocenné.

Koment P.F. 
Opět vytrženo z kontextu, raději bez komentáře.

Železo ve špenátu?
Špenát není dobrým zdrojem železa. Naopak značná část železa v něm obsaženého je nepoužitelná, protože ve špenátu jsou zároveň látky, které brání absorpci železa ve střevech. Lidová víra, že špenát je vynikajícím zdrojem železa, vychází zřejmě z reklam v médiích a kreslených seriálů. Doporučené množství železa je 10 miligramů denně pro dospělé muže a seniory a 18 miligramů pro ženy po celé jejich období plodnosti. Odhaduje se, že ve světě trpí chudokrevností asi dvě miliardy lidí, tedy více než 30 procent světové populace, a to jak ve vyspělých, tak i v rozvojových zemích, většinou kvůli nedostatku železa. V takovém případě je vhodná návštěva u lékaře, který navrhne dietu, jak nedostatek železa vyrovnat.

Koment P.F. 
Samozřejmě, špenát není nabušený dobře vstřebatelným železem, i tak je ho v něm velmi málo, chyba se táhne už desítky let….zmínka o chudokrevnosti mas je irrelevantní. V případě podezření na některou z forem chudokrevnosti  je nutné nejprve provést vyšetření krevního obrazu a parametrů metabolismu železa k určení typu – až poté může lékař doporučit adekvátní léčbu. Tvrzení, že v tom případě lékař navrhne dietu je mylné, drtivá většina lékařů se dietami, tím spíše takto specifickými, nezabývá.