Hana Střítecká grilování

Čas grilování: 9 rad a pravidel pro tepelnou úpravu surovin v žáru.

Čas léta, sluníčka, delších večerů a s tím i čas strávený na zahrádkách, terasách ať už svých nebo restauračních je kromě zvýšené konzumace „lehčího“ alkoholu (pivo, víno) spojován i s konzumací jídel připravených na grilu.

Na grilu se dá připravit de facto úplně všechno – od pečiva, zeleniny, sýrů, ryb a mořských plodů až po všechny druhy mas a uzenin. Záleží jen na vás.
Grilování se může zdát jako triviální činnost, kterou zvládne každý. Ale i tady platí celá řada pravidel, jejichž dodržováním můžete předejít různým, převážně zdravotním, problémům.

Viceprezidentka AVP ČR Ing. Hana Střítecká, PhD. dává následujících 9 rad, jak učinit své grilování zdravějším, resp. méně rizikovým pro vaše zdraví.

Z mého pohledu větší pozornost bychom měli dát těm akutním problémům. Z hygienického hlediska je grilování nejméně bezpečnou přípravou pokrmů. Může zde docházet ke kontaminaci již tepelně upravených surovin syrovým masem, nebo vlastní tepelná úprava není dostatečná.

Grilování je totiž úprava pokrmů sálavým teplem při teplotách 250-300°C, ale zároveň uvnitř grilovaného masa by teplota neměla přesáhnout 100°C. Je tedy velmi snadné na povrchu maso připálit a přitom ho mít uvnitř polosyrové.

Abychom předešli onemocněním způsobených bakteriálními nákazami, musí být uvnitř masa dosaženo teploty 72°C alespoň 10 min. Je tedy lepší grilovat menší – tenčí plátky masa aby se lépe propekly.

Tedy maso a uzeniny NEDÁVEJTE na gril zmrzlé, zchlazené lze dávat na gril pouze maso mleté nebo ryby.

Problém může být i v marinádě – měla by být vždy čerstvá a vzhledem k venkovním teplotám v době „grilovaček“ by měly být všechny suroviny uchovávány v chladu a vyndávat by se měly až těsně před vlastním grilováním. Zvýšenou pozornost je nutné věnovat i nástrojům, kterými s masem manipulujeme.

Používáme-li stejné kleště nebo vidličky na syrové i upečené maso, může dojít k jeho kontaminaci. K nákaze může dojít i při přípravě, kdy použijeme stejné prkénko či nůž na maso a poté na zeleninu. Viceprezidentka AVP ČR Ing. Hana Střítecká, PhD. dává následujících 9 rad, jak učinit své grilování zdravějším, resp. méně rizikovým pro vaše zdraví.

Pokud se podíváme na grilování z kulinářského hlediska, je to naopak jedna ze zdravějších úprav. Dochází totiž k vypečení tuku, který nezůstává v pokrmu. I když právě tohle může být dalším problémem a tím je vznik karcinogenních látek – polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH).

Pokud tuk ale odkapává do sběrné nádoby s vodou (plynové, a elektrické grily) nedochází k jejich tvorbě. Vznikají totiž přímým kontaktem tuku s dřevěným uhlím. Pokud používáme klasický gril na dřevěné uhlí, lze si pomoci miskou na spodní rošt, která bude odkapávající tuk zadržovat.

BBQ smoke dangers – GREENHORECA.COM

Opomíjet by se neměl ani výběr vhodného podpalovače, který by měl vždy vyhořet před samotným grilováním masa.

Dalšími problematickými látkami, které při grilování mohou vznikat, jsou nitrosaminy, heterocyklické aminy (HCA) a akrylamid. I tyto látky jsou karcinogenní.

HCA vznikají při teplotách kolem 200°C v povrchové vrstvě potravin živočišného původu. Takže by v žádném případě nemělo platit, čím hnědší (černější) na povrchu – tím lepší. Grilovat by se tedy mělo v žáru (teplu) nikoli v přímém ohni.

Nitrosaminy vznikají uvnitř především v nutričně méně kvalitních potravinách jako uzeniny, kupované hamburgery s vysokým obsahem tuku. Ještě bychom neměli ve výčtu zcela nežádoucích látek, které si způsobem přípravy můžeme vyrobit i ve zdravé potravině sami zapomenout na akrylamid, který pro změnu vzniká při teplotách nad 120°C v potravinách obsahující sacharidy – tedy brambory, pečivo, obiloviny (př. kukuřice).

Jaké suroviny vybrat?

Co se týká masa – tak určitě koukat na čerstvost a lepší je „čisté“ a marinádu si připravit až doma. Tak z obchodu bývá zbytečně slaná a někdy obsahuje přídatné látky, které bychom si tam my sami doma určitě nedali – vždyť stačí olej, trochu soli a bylinky.grilované maso.

Podobné je to s výrobky z mletého masa – opět raději volte jen mleté maso a burger si z něj vyrobte a dochuťte doma sami. Oblíbené jsou i tzv. grilovací tyčinky. Obvykle sice bývají s vysokým podílem masa (kolem 90%), ale i zde platí, že bývají až zbytečně slané a stejně jako běžné uzeniny obsahují na grilování ne zcela ideální přídatné látky (E).

Pokud dáváte přednost uzeninám, tak zde platí stejná pravidla jako pro běžný nákup domů – hledat ty s co největším podílem masa a s co nejnižším obsahem „Eček“. Jak běžně jsem k dusitanům (E250-252) shovívavější, tak u grilování nikoli. Působením vysokých teplot se z nich mohou vytvářet již zmiňované karcinogenní nitrosaminy.

Vybírejte tedy raději „bílé“ grilovací klobásy, naopak růžové uzeniny dusitany obsahují. Informaci o přítomnosti těchto konzervantů samozřejmě najdete i ve složení. Přirozeně bez dusitanové jsou dle receptur třeba norimberské nebo durynské klobásy.

5 Tips for Enjoying Summer with Pulmonary Hypertension

Ryby ať už mořské nebo sladkovodní v obchodech můžeme potkat jako čerstvé, chlazené, mražené nebo opracované (file). Nekuchané ryby dobře zchlazené ledem se uchovávají čerstvé po dobu 5-7 dní, kuchané až 14. Nicméně vzhledem k rychlé zkáze rybího masa byste měli kupovat chlazené ryby co nejčerstvější.

Pomoci vám může vhled ryby – má jasné, čiré, vypuklé oči, červená žábra, její povrch je lesklý, vlhký a kryt slizem, při tlaku prstem na masitou část se vytvořený důlek po chvíli vyrovná, hlavně čerstvá ryba je cítit pouze rybinou, nikoli zatuchle. U mražené ryby bychom měli koukat na množství ledu v obale – jednak může značit opakované rozmražení anebo větší množství tzv. přídatné vody.

Zeleninu a ovoce netřeba nikterak probírat – tady si jen dejte pozor, aby se vám nenamočila třeba do zbytků syrové marinády nebo krve, to by pak mohlo dojít k již uváděné kontaminaci bakteriemi a následně zdravotním obtížím pokud bychom dostatečně tepelně zeleninu nezpracovali.

Dnes stoupá obliba i ne přirozeně nemasových pokrmů, ale výrobků připomínající maso. Tedy i zde platí méně, znamená více. I zde je potřeba číst složení a hlavně si uvědomit, že díky sóje, hrachu stoupá podíl sacharidů a tedy pak při teplotě nad 170°C již taktéž výše zmiňovaný akrylamid.

Jaká by měla být pravidla pro „zdravé“ grilování?

  • Odstraňujeme před pečením přebytečný tuk a po grilování zuhelnatělé části z jakékoli použité suroviny
  • Nenecháváme tuk odkapávat na uhlíky nebo do ohně
  • U klasického grilu uhlíky musí žhnout, ne z nich šlehat plameny
  • Zajistit dostatečnou teplotu (alespoň 72°C na 10 min.) v jádru masa/ryby
  • Chceme-li mít jistotu pořádného propečení, lze předpřipravit v troubě a na grilu už jen dotvoříme kůrku
  • Maso/ryby marinujeme – je křehčí, stačí kratší doba přípravy a bylinky v marinádách obsažené mohou snižovat množství vytvářených nežádoucích látek
  • Maso /ryby/uzeniny pravidelně otáčíme
  • Používáme kvalitní oleje vhodné pro vysoké teploty a marinády
  • Pořádně si omýváme ruce i náčiní, které používáme a dbáme na to, aby nám syrové maso nebo odkapávající krev nekontaminovala zeleninu nebo už hotové pokrmy

Určitě vás článek neměl od grilování odradit. Grilování nepředstavuje pouze přípravu jídla, ale je spojováno s pobytem na čerstvém vzduchu, s přáteli a příjemnou atmosférou. Což jsou faktory snižující dnes téměř všude přítomný stres.

Občasná konzumace takto připravených pokrmů není pro organismus nikterak závadná, pokud se dodržují výše uvedená pravidla, ale nezapomínejte, že i zde platí rčení: všeho s mírou.

Zdroj: ČRo HK – Radioporadna

stritecka-768x532-1

Jak se správně stravovat při sportování – rozhovor s viceprezidentkou AVP ČR Ing. Hanou Stříteckou

„Dostatek jídla pro regeneraci je nezbytný. U dětí také proto, aby zdravě a zdárně rostly. U vrcholově sportujících dětí se pak stává, že se zpomalí, nebo zcela zastaví jejich růst, což je aspektem, o kterém se příliš nehovoří, na zřeteli by jej rodiče malých šampionů, i jejich trenéři rozhodně mít měli,“ vysvětluje odbornice.

beetroot-687251_960_720

Aktualita: Červená řepa – ano či ne?

Červená řepa má poměrně dobrý nutriční složení. Podle české databáze složení potravin 100 g jedlého podílu červené řepy má energetický obsah 166/39 kJ/kcal a obsahuje 0,2 g tuku, 7,2 g sacharidů, 1.3 g bílkovin, 0,1 g soli a 1,7 g vlákniny. Obsah vitaminů rozpustných v tuku je prakticky nulový, výjimkou je provitamin A beta-karoten. Obsah ve vodě rozpustných vitaminů je také nízký. Z minerálních látek je nejvyšší obsah draslíku.

Bohužel obsahuje i tzv.antinutriční látky (ty co brání např.vstřebávání některých minerálních látek). Červená řepa také obsahuje vysoké množství kyseliny šťavelové, která nepříznivě ovlivňuje metabolizmus vápníku a její soli, šťavelany, jsou základem jednoho typu močových a ledvinových kamenů. Nepříznivě na ledviny působí i přítomné puriny. Z výše uvedených důvodů je vysoká konzumace červené řepy riziková, zvláště některými jedinci.

To ale skutečně platí při pravidelné konzumace většího množství. takže ti, co ji máte rádi, 1x za týden vám určitě neublíží, naopak dobře zpestří jídelníček.

Více v původním článku prof.Dostálové.

smoothie-2243369_960_720

Detoxikace – o co vlastně jde a k čemu ji potřebujeme? (část 2/2)

V návaznosti na předchozí článek je zde další pokračování, které rozšiřuje problematiku tzv. detoxikace o další výhody a možnosti její realizace.

Proč detoxikace ledvin?

Ledviny slouží k filtraci krve, čímž se opět odstraňují škodlivé produkty metabolismu, které jsou pak jako moč odváděny z těla, ale i k udržování acidobazické rovnováhy těla (kyselost-zásaditost), což je velmi důležité, protože při vychýlení pH do obou směrů je pro lidský organismus velmi nebezpečné.

Toto udržování správné „kyselosti“ nemá ovšem nic společného s pojmem „zakyselený organismus„, který se opět velmi hojně používá mezi běžnou populací (o tom jindy a jinde).

V ledvinách se toxiny na rozdíl od jater neskladují. Pokud člověk přijímá málo tekutin anebo má velké ztráty (třeba pocením) a nezvládne je upít, dochází k přílišnému zahuštění moči a pak se může tvořit písek a močové kameny.

Na to, aby ledviny mohly vylučovat toxické látky, potřebují dostatečně „mokré“ prostředí, které můžeme zajistit dostatečným množstvím vhodných tekutin.

Stejně jako u jater je správná funkce ledvin nutná pro život, i zde platí, že pokud ledviny nefungují, jak mají, je to velmi vážný stav, který ústí k mnoha závažným problémům i smrti. Pokud je jejich funkce dlouhodobě snížená, mluvíme o chronické nedostatečnosti funkce ledvin a ta může přejít až do stadia chronického selhání funkce ledvin, kdy je již naprosto nezbytné zahájit léčbu některou z forem náhrady funkce ledvin, jako je dialýza nebo transplantace.

Ledviny jsou párový orgán v našem těle, Vylučují se jimi látky, které jsou v těle v přebytku: např. voda, sodík, draslík, fosfáty …, ale i zplodiny metabolizmu, jako např. kyselina močová (z metabolizmu purinů), močovina (konečný produkt metabolizmu bílkovin) a kreatinin (konečný produkt z metabolizmu svalů). Jsou součástí systému, který udržuje složení krevní plazmy a podílí se na regulaci krevního tlaku, ale také se zde např. přeměňuje vitamin D na aktivní kalcitriol jenž pak podporuje vstřebávání vápníku a fosfátů ve střevě a podílí se tak na řízení metabolizmu vápníku v kostech. Taktéž se tu z cca z 90% tvoří erytropoetin, který reguluje tvorbu červených krvinek.

Prostě ledviny jsou velmi důležité a mají dokonce svůj „ světový den“ – 14.3.

Máme ledviny v pořádku?

Podle odborných odhadů téměř každý desátý Čech trpí onemocněním ledvin. Většina takto postižených lidí však o svých zdravotních problémech vůbec netuší. Onemocnění ledvin totiž nebolí a mnoho pacientů se svou diagnózu dozvídá až tehdy, když se projeví nezvratné selhávání jejich funkce.

Problémy s ledvinami se dají očekávat u osob s hypertenzí, cukrovkou. Zejména z východní medicíny časté angíny, zhoršení kvality vlasů a nehtů či časté záněty čelních dutin jsou spojovány se špatnou funkcí ledvin.

Z duchovního pohledu všechny problémy s ledvinami jsou problémy s mezilidskými vztahy.

Abychom tomuto předešli je dobré, stejně jako o játra, srdce, střeva aj. i o ledviny se celoročně dobře starat.

Jak na to?

Ledvinám určitě prospívá dostatečně vysoký příjem vhodných tekutin (základ voda, bylinné, zelené, ovocné čaje) – alespoň 2 litry denně.

Někteří odborníci dokonce doporučují tzv. pitné nárazy (1,5 litru během asi 4 hodin) zhruba jednou týdně. Nepít jen, když mám žízeň, ale pravidelně během celého dne. Pocit žízně také snižuje pití kávy nebo silného černého čaje, případně i některé léky.

Určitě bychom měli vynechávat alkohol, hlavně ten tvrdý, smažená jídla, snížit příjem soli a přijímat dostatečné množství antioxidačních látek a vitamínů – ideálně ve formě čerstvé zeleniny a ovoce.

Když už jsme výše přidali „duchovní rozměr“, tak v něm prevence je vážit si svých nejbližších, nikoho ve vztahu nezneužívat, dokázat odpouštět.

Co kameny?

Stejně jako u žlučníku i v ledvinách a močovodech se mohou tvořit kameny, tzv. ledvinové kameny.

Příčiny mohou být různé, nicméně poměrně častou bývá nedostatečný pitný režim a tím „zahuštěná“ moč. Jedním ze způsobů, jak se vzniklých kamenů zbavit, je spolu se zvýšeným příjmem tekutin i střídání pH moče, to platí i u nekomplikovaných zánětů močových cest.

K tomu můžeme velmi dobře využít různé potraviny – tzv. zásado či kyselinotvorné.

 

kidney-stones

 

Jednorázová očista?

Ledviny se spojují s živlem vody. Nejlepším obdobím jejich očisty je zima a brzké předjaří, přesněji čas mezi 15. listopadem do 15. února.

Vlastní očista je de facto „propláchnutí ledvin“ tedy jeden den s větším příjmem tekutin než je běžně a s menším nebo minimálním příjmem potravy. I zde je ale potřeba počítat s přípravou, tedy snižovat příjem stravy a měnit její složení postupně cca během 7-14 dnů a stejným způsobem se i vracet k normálu.

Nejúčinnější v očistě ledvin jsou rostliny a to vojtěška a nopál.
Další bylinky podporující ledviny a močové cesty pak jsou: lichořeřišnice větší, vrbovka malokvětá, tužebník jilmový, svízel syřišťový.
Bylinky lze užívat ve formě čajů nebo kapek.

Kolik tekutin přijmout?

Ledvinám škodí jak nedostatečný příjem tekutin, tak i nadměrný!

Pokud nemáte vysoké ztráty tekutin např. z důvodu sportu či pobytu v teple není jediný důvod zvyšovat příjem tekutin nad 2,5 l denně.

Kolem 80 procent tekutin by mělo být z nápojů, zbytek z jídla., např. v okurce je 96 % vody, v melounu či rajčatech 94 %, nadrbou staru sušené potraviny nebo s vysokým obsahem vlákniny (celozrnné pečivo) vodu naopak z těla „stáhnou“.

Svůj pitný režim tedy přizpůsobte jídelníčku i zaměstnání. Lidé v kanceláři, pokud nejsou v místnosti přetopené či „vysušené“ klimatizací, nepotřebují pít tolik jako manuálně pracující.

Proč detoxikace střev?

Střevo je nejdelší úsek trávicí trubice. Navazuje na vrátník žaludku a končí řitním otvorem. Je to orgán přizpůsobený trávení a vstřebávání potravy.

V tenkém střevě je žaludkem natrávená potrava dále štěpena na jednotlivé živiny (vitamíny, bílkoviny, min. látky, tuky, sacharidy…), smísena se žlučí a vstřebávána sliznicí. Určitě jste už slyšeli, že „zdraví začíná ve střevech“. Ve stěně tenkého střeva se nachází speciální útvary buněk, které sehrávají velmi důležitou úlohu při obraně organismu.

Tenké střevo je první branou (střevní bariera), kterou procházejí mnohé cizorodé látky do organismu. V imunitní tkáni tenkého střeva se tvoří, jako reakce na cizorodé látky, velké množství protilátek třídy IgA, které chrání sliznici zde, ale i v jiných orgánech. Proto je pro nás tato imunitní tkáň nesmírně důležitá.

V tlustém střevě je pak už jen resorbována voda a trávenina se zde zahušťuje. Žijí v něm také symbiotické bakterie, které rozkládají jinak nestravitelné zbytky a vyrábějí třeba vitamín K, důležitý pro srážlivost krve. Zde je pak důležité zastoupení jednotlivých druhů baktérií. Ne všechny jsou pro nás prospěšné.

Střevní sliznice může být napadena infekcí, pak vázne vstřebávání a trávení, stolice bývá mastná, vodnatá a průjmovitá a do těla se nedostávají potřebné živiny. Dalším problémem jsou záněty, mohou se vytvořit vředy, krvácení. Problémem je i zácpa, kdy se střevo nevyprazdňuje a kro toho, že se pak vytváří prostor ke vzniku zánětů, může dojít i k úplné neprůchodnosti střev. Střeva, hlavně tlusté, mohou být postižena také nádorem.

Dá se tedy zjednodušeně říci, že v jakém stavu je naše střevo, v takovém stavu je i náš imunitní systém.


GettyImages-1015902714-5b8d423646e0fb0050c636b8

Proč se starat o střeva?

Už jste určitě slyšeli, že naše zdraví závisí na dokonalé funkčnosti našich střev? V imunitní tkáni tenkého střeva se tvoří, jako reakce na cizorodé látky, velké množství protilátek třídy IgA, které pak chrání sliznici zde, ale i v jiných orgánech. Naproti tomu zase v  tlustém střevě zase střevní mikroflóra má vlastní regulační schopnosti (tzv. kolonizační rezistence), brání průniku nežádoucích organizmů a látek, inhibuje patogenní mikroflóru baktericidním působením mastných kyselin s krátkým řetězcem a produkcí peroxidu vodíku a sirovodíku.

Proč detoxikaci střev děláme?

Cílů detoxikace střev je několik – i když vždy předpokládáme stejný výsledek – ovlivnění našeho zdraví, zlepšení imunity, vitality i nálady. Jedná se o zbavení se střevních parazitů, vyčištění střev a osídlení střev pro nás prospěšnou „mikroflórou“ (hodnými bakteriemi).

Střevní paraziti, anebo jejich larvy způsobují onemocnění, které často bývá nepozorovatelné, ale i tak v organismu postupně způsobuje poruchy.

Střevní paraziti se živí živinami z lidského organismu a důsledkem jejich přítomnosti mohou být i některé alergické reakce. Nejznámější parazité jsou roup dětský, škrkavka dětská nebo tasemnice bezbranná. Nejlepší je prevence – dostatečná hygiena. A to jak stravy, tak i osobní. Preventivní léčba – kombinace svíravých (odvar z kaštanu, dubu, kořene kopretiny…) a ostrých (česnek, chilli, pepř…) bylinek, koření anebo již hotových preparátů. Aby proti parazitová kůra byla účinná, doporučuje se vyloučit během ní ze stravy cukr, výrobky z bílé mouky, uzeniny i maso, někde se doporučuje vynechat i mléko a mléčné výrobky. A samozřejmě nezapomínat na pitný režim.

Dalším problémem jsou „zanesená střeva“ – zde pomůže jako prevence dostatečné množství jak rozpustné, tak i nerozpustné vlákniny. Proč je vláknina důležitá? Na nerozpustná působí jako „kartáč“, který vydrbe střevní stěnu, zde pak neulpívají zbytky stravy. Nekvasí(nezahnívají) a nezpůsobují místí záněty, které pokud se včas nevyléčí, mohou vést k tvorbě vředů, ale třeba i k rakovině.

Pokud člověk žije typickým životním stylem průměrného Čecha, pak jí velmi málo ovoce a zeleniny, celozrnných potravin (jídel), málo pije, velmi málo cvičí, jí hodně mléčných výrobků, mnoho bílého pečiva, uzenin a masa pak by měl čas od času udělat pořádnou očistu.

Jak na očistu?

K tomu přispěje buď dobře řízená „hladovka“ s dostatečným množstvím tekutin, ale to málo kdo správně zvládne – hlavně fázi přípravy a pak následné vracení se k běžné stravě. Existuje mnoho druhů hladovění, od jednodenní až po několikatýdenní s příjmem pouze pitné vody. Méně drastické je pak například očistné hladovění s popíjením alespoň ovocných a zeleninových šťáv.

Pokud by jste se pro hladovku přeci jenom rozhodli, je potřeba pomalu na ni své tělo připravovat a vždy je lepší nechat se vést specialistou na půsty.

Co dělat po “vyčištění” ?

Na co by se  nemělo po „vyčištění“ zapomenout – je strava podporující tvorbu té hodné – zdraví prospěšné mikroflóry a její „výživu“ – tedy probiotika a prebiotika. Což znamená potraviny s obsahem vlákniny (prebiotika) a bakteriemi mléčného kvašení (probiotika) – což jsou zakysané mléčné výrobky, ale i kysané zelí či prokvašená zelenina.

 

Co závěrem?

Správnou mikroflóru a s tím spojené bezproblémové trávení, průchodnost střev, imunitu a vitalitu nejvíce ovlivníme tím, co máme na talíři. Takže by měla převažovat lehká strava bohatá na vitamíny, minerální látky a rozpustnou i nerozpustnou vlákninu a měla by obsahovat co nejméně uměle vytvořených nebo toxických příměsí. Není na škodu občas i v běžném jídelníčku třeba místo svačin či snídaně nebo večeře zařadit jen čerstvé zeleninové či ovocné šťávy. Pokud nevíte co a jak zkombinovat nechte se inspirovat třeba zde

 

 

smoothie-3697014_960_720

Detoxikace – o co vlastně jde a k čemu ji potřebujeme? (část 1/2)

Detoxikace – v některých obdobích roku, hlavně na jaře, téměř magické slovo opakující se ve všech časopisech.

Všude se pak můžete dočíst návody na zaručené detoxikační kůry pro játra, ledviny, na celé tělo, proti parazitům…. Ale co to vlastně ta detoxikace je? A proč ji náš organismus potřebuje? To se během roku(dne) nedetoxikujeme? Jen se nám postupně tělo zanáší, až se úplně zanese?

 

Byť to tak často vypadá, detoxikace není vynálezem posledního století. V lidském těle přirozená detoxikace probíhá neustále, kdyby ne, umřeli bychom.

Principem přirozené detoxikace je odstranění toxické a organismus zatěžující látky spolu s nadbytečnými látkami vyloučením z těla močí, přes pokožku. Pro tento účel slouží orgány “specializované” na přirozenou detoxikaci. Jsou to játra, ledviny a střeva a jejich nejdůležitějším úkolem je třídění nežádoucích látek, jejich dočasné skladování, případná přeměna a následné vyloučení z organismu.

Protože se náš organismus detoxikuje neustále sám, vlastní detoxikace pak není proces, který bychom museli od začátku nastartovat my samotní. Stačí, když budeme organismu „pomáhat“ v tom aby mohla v klidu a pohodě probíhat přirozená plynulá detoxikace.

To znamená, že NEBUDEME zbytečně svůj trávicí systém a tím i celý organismus neustále zatěžovat škodlivými přídatnými látkami moderní doby: léky, aditiva ve stravě, těžké kovy ze znečištěného prostředí, zbytky z chemizace zemědělství, ale třeba i různé látky, které si vyrobíme sami špatnou kulinářskou úpravou stravy – akrylamid (tepelné opracován sacharidů), poly-aromatické uhlovodíky (smažení, grilování) atd. A naopak podpoříme funkčnost oněch orgánů důležitých pro detoxikaci příjmem látek pro ně prospěšných.

Do detoxikace (podpory přirozené detoxikace) by tedy mělo patřit odlehčení činnosti jater, očištění jater a očištění střev.

water-2159915_960_720

Proč detoxikace jater?

Játra jsou největší vnitřní a centrální orgán látkové výměny organismu.

Hrají klíčovou úlohu v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin, jsou zároveň trávicí žlázou, která produkuje žluč (nutnou k trávení tuků),
i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony, jsou i orgánem zásobním (ukládají glykogen, železo a některé vitamíny) jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plasmy a pak mají funkci detoxikační – čistí protékající krve od toxických látek.

Játra jsou schopna oddělovat látky potřebné pro organismus od škodlivých látek, filtrují z krve zbytky různých léků, chemikálií, umělých přídatných látek a jiných nežádoucích složek. Nějaký čas se v játrech zdržují, průběžně se jich však snaží zbavit přes pokožku, ledviny a plíce. Pokud jsou však játra „přetížená“, toxiny se dostávají zpět do tělesných tkání.

Selhání jaterních funkcí je pak život ohrožující stav, rychle dochází ke zhroucení celého vnitřního prostředí organismu.

Játra jsou jedním z orgánů zasahujících do metabolismu základních živin a zároveň slouží jako „chemická“ továrna na odbourávání toxických látek v těle.

Východní medicína dokonce považuje játra za jeden z hlavních zdrojů lidského zdraví i všech nemocí. V Číně třeba odvozují většinu „civilizačních onemocnění“ od tzv. „stojaté krve“, což je stav, při němž nemáme dostatečně čistou a „čerstvou“ krev právě kvůli špatně pracujícím játrům.

Na to aby naše játra fungovala, jak mají, je potřeba se k nim chovat s náležitou „úctou“, konzumovat nejen potravu obsahující co nejméně toxinů, které pak játra musí „zneškodnit“, ale občas si dopřát něco, co vyloženě játrům udělá dobře.

Žlučník a problém s kameny

Než se dostaneme k samotné očistě, tak bychom si měli říct i něco málo o žlučníku, protože onemocnění jater je často spojováno se žlučovými kameny.

Žlučník je v podstatě takový vak, ve kterém se ukládá žluč tvořená v játrech. Při příjmu potravy dostane žlučník od našeho těla příkaz se stáhnout (kontrahovat) a tak vypudí žluč do žlučovodů a odtud do střeva.

Každý 10-tý člověk má žlučové kameny. Jejich tvorba souvisí hlavně se stravou. Díky špatnému životnímu stylu stoupá koncentrace žluči až 20-ti násobně.

Žluč obsahuje i některé odpadní látky z jater, které mohou vytvářet usazeniny, podle toho o jakou látku se jedná, má pak kámen tvar i barvu. Kameny mohou být např. z cholesterolu (žluté) nebo bilirubinu (tzv. pigmentové-černé) anebo třeba i z vápníku. Ženy trpí na žlučové kameny 6 x častěji než muži.

 

Co můžeme pro játra udělat?

Starat bychom se o svoje játra, potažmo žlučník, měli celý rok – tím, že jim dopřejeme dostatek antioxidantů (ovoce a zelenina), správné typy tuků nevyžadující tolik žluče a dostatečný pitný režim.

Pokud je ale zanedbáváme a jsme spíše jen pro jednorázová řešení jednou maximálně dvakrát do roka, tak nejlepší čas na jakoukoli očistu je sice vždycky na jaře nebo na podzim.

Určitě bychom ale neměli očistu podstupovat, pokud jsme nemocní, máme nějaký zánět či infekci, není úplně vhodná ani pro těhotné ženy.

ALT TAG

Jak tedy na to?

Očista jater jako taková je doporučována velmi různorodě, od absolutní hladovky až pro prolévání specifickou solí či různými oleji.

V čem se ale téměř všechny tato doporučení shodují, je přípravná fáze. Během ní (14-7 dní před vlastní očistou) přestat jíst tučnou a těžkou stravu, tzn. zcela vynechat uzeniny, tučná masa a tučné mléčné výrobky, cokoli smaženého, hodně trvanlivého, hodně obarveného – prostě s velkým množstvím aditiv (E), alkohol ale i kávu nebo černý čaj.
Vhodné je samozřejmě přidat vlákninu – hlavně v podobě ovoce a zeleniny.

V dalších dnech (5-3 předem) omezit příjem i zdravých tuků (rostlinné oleje, ořechy, semínka), zvýšit příjem zeleniny a ovoce ale spíše v podobě šťáv. Šťávy by měly být čerstvé-fresh – bohužel ty v „krabicích“ bývají opět ošetřeny aditivy (E), případně obsahují přidaný cukr.

A v konečné fázi se už postupy liší. Někteří doporučují lehkou snídani s minimem tuku (ovesná kaše s ovocem nebo nějaké ovocno-zeleninové smoothie, ale zcela bez mléka, másla nebo uzenin) a pak už jen pití speciálních roztoků ze soli-oleje-střídáno s grepovým džusem nebo citrónovou šťávou případně minerálkou Zaječí.

Po takovéto očistě by se zpět k „normální“ stravě mělo vracet zase postupně stejně jako v přípravné fázi až se vrátíte ke své běžné stravě. Určitě první masa, která se pak zařazují, jsou lepší v podobě ryby a to pečených nebo dušených pod/na zelenině. Tato doporučení jsou hlavně v případě potřeby rozpouštění kamenů.

Ať už si pro očistu vyberete jakýkoli postup, určitě nezapomínejte na přípravnou a post fázi, pro fresh šťávy vybírejte ovoce a zeleninu dle aktuální sezóny – Právě to obsahuje nejvíce účinných látek, vitaminů a antioxidantů a snažte se mít co nejvíce druhů.

Stačí jen občasná péče?

Z mého hlediska rozhodně prospěšnější, je chovat se ke svým játrům a žlučníku ohleduplně celý rok. Co to znamená?
V prvé řadě omezit uzeniny a smažená jídla. Ne zcela vyloučit, ale snažit se je maximálně omezit, a když už si je dáme, tak by měla pak játra dostat něco „za odměnu“.

V tradiční čínské medicíně, ale i našem lidovém léčitelství je pro játra velmi oblíbená rostlina ostropestřec mariánský – běžně lze sehnat semena – dají se jen tak „chroupat“ případně svařit na čaj anebo se dají koupit z něj udělané tinktury, ty ale bohužel obsahují i alkohol, což už pro játra zas tak dobré není.

Stejně tak tomu je po alkoholovém „úletu“ pak se dá taktéž játrům ulevit a pomoci v regeneraci větší dávkou ovoce a zeleniny, ale třeba i tvarohem s lněným olejem nebo rozdrceným lněným semínkem. Dalšími bylinkami pro přípravu čajů jsou: smetanka, ostropestřec, benedikt, měsíček, svízel, řebříček, klanopraška či rozrazil.

Další věc, jak játra opěčovávat po celý rok, je užívat co nejméně synteticky vyrobených věcí ať už přímo v potravinách (již zmiňovaná E) nebo v podobě různých léčiv či doplňků stravy, alkoholu a velmi přesolených jídel.

V neposlední řadě bychom neměli zapomínat na dostatečný a kvalitní spánek, během nějž totiž celé naše tělo regeneruje nejvíce a snažit se eliminovat i dlouhodobý stres. Pokud to z jakýkoliv příčin nelze, tak si alespoň najít čas a způsob účinné relaxace – ať už jen v podobě procházky, pokud si nemůžeme dovolit utrácet finance nebo masáže, koncert…prostě co komu vyhovuje, ale „antistresové“ opatření bychom měli mít všichni – a POZOR ne v podobě sklenky s alkoholem nebo cigarety.

4-Natural-Remedies-That-Fight-Inflammation_When-inflammation-becomes-an-issue-752x401

Zánět – pomocník nebo nepřítel všech nemocí ?

Jak vzniká zánět?

Kdekoliv se v těle něco hromadí a stagnuje, vznikají podmínky pro zánět (stolice, žluč ve žlučníku, v místě, kde ponecháme gumičku na ruce). Místo je teplejší a prokrvenější, krev odklízí zbytky zánětlivých reakcí, na povrchu dochází ke zčervenání a zteplání díky vyššímu prokrvení. Mimo cévy se dostává naopak tekutina s protizánětlivými živinami a ochrannými látkami (otok), který je také ochranou, tj. omezuje hybnost, bolest. Je to ochranný faktor působící jako dlaha či obvaz.

Mechanismus běžného zánětu je pro organismus nezbytný: odstraňuje z postiženého místa staré, nefunkční tkáně a dodává tam stavební látky pro buňku a její stěnu, zejména cholesterol. Zánět velkého rozsahu nebo častý zánět ale představuje takové narušování tkáně, že tkáň přestává být funkční, vzniká chronický zánět spojený s vysokou potřebou cholesterolu, z něhož se může vytvořit usazený plát na viniční straně cévy a ateroskleróza.

Nemoc a zánět

Když něco tělu chybí (živina či mikroživina), může vzniknout onemocnění. Např. kurděje, chybí-li vápník, chybí-li vit. D, vzniká křivice, když chybí vit. B1, vzniká beri beri. Když mikroživinu doplníme, onemocnění zmizí, protože odstraníme jeho příčinu. Když těchto látek chybí více nebo chybí delší dobu, pak začne obvykle chybět i nějaký enzym (např. všechny vitaminy skupiny B fungují jako tzv. koenzymy – tj. aktivují enzymy nebo Se a Zn aktivují tělesné antioxidační enzymy (SOD a GSPx). Chybí-li např. enzym laktáza, laktóza se nerozštěpí, naváže na sebe vodu (je laxativní) a vznikne průjem. Trávicí enzymy mají dvě části – bílkovinnou a nebílkovinnou, ta nebílkovinná bývá vitaminové nebo minerální povahy.

Když se nedostatek neupraví přidáním mikroživiny, je už třeba dodat kompletní enzym. Příznaky nedostatku mikroživin jsou nespecifické – vzniká únava, nespavost, bolesti, proto lékař není schopen obvykle nic diagnostikovat, avšak výživový poradce by měl „diagnostikovat“ chybějící mikroživinu a doplnit ji! Když však už chybí enzym, bývá sice pozdě, ale lze to zjistit z biochemické zkoušky krve.

Při nedodání protizánětlivých látek, obvykle vitaminů a minerálních látek, postupně vzniká degenerativní stadium nemoci, tj. chronické zánětlivé onemocnění a postupně SYSTÉMOVÝ ZÁNĚT jako arthritis, diabetes, nádorová onemocnění atd. To nejjednodušší, co může výživový poradce udělat, je podat zeleninové šťávy (s mineráliemi a enzymy).

stiahnuť

 

Zánět podle medicíny

Zánět je odpovědí organismu na poškození tkáně. Fyziologicky zastává obrannou funkci, ale může být také poškozující reakcí organismu (rozvoj chronického zánětlivého procesu). Může být vyvolán infekčními mikroorganismy, působením chemických a fyzikálních vlivů nebo ischémií tkáně.

Zánětlivá odpověď probíhá nejprve lokálně (aktivace koagulačního systému, kininového, komplementového a fibrinolytického). Poté následuje systémová odpověď (horečka, leukocytóza, tachykardie, zvýšení produkce proteinů akutní fáze, vyplavení glukokortikoidů). Cílem těchto procesů je ohraničit poškozené ložisko, eliminovat šíření patogenního agens, stimulovat přirozenou a specifickou imunitní odpověď, navození ztracené homeostázy a reparovat poškozenou tkáň. Zánět má složku alterativní, exsudativní, proliferační a imunitní.

Příklad: Jak vede snězení obyčejné koblihy k tvorbě zánětu a onemocnění
(zdroj Dr. Dwight Lundell)

Když sníme jednoduchý sacharid, jako cukr, hladina cukru v krvi rychle vzroste. V odpověď začne slinivka vylučovat inzulín, aby přesunul cukr do buněk, kde bude uskladněn jako zásoba energie. Pokud jsou buňky plné a další glukózu nepotřebují, nepřijmou ji.

Jakmile plné buňky extra glukózu odmítají, hladina cukru v krvi vzroste, což vede k další tvorbě inzulínu, a cukr je proměněn na tuk a uskladněn v tukových tkáních.

Hladina cukru v krvi je udržována ve velmi úzkém rozsahu. Nadbytečné molekuly cukru se pak navazují na různé bílkoviny (vznikají tzv. pokročilé produkty glykace), které jsou pro-zánětlivé a poškozují stěny tepen – působí zánět. Opakovaná poškození těmito látkami vedou k tvorbě zánětů. Když si několikrát denně „zvednete“ hladinu cukru v krvi, je to totéž, jako byste rozdírali citlivou vystýlku svých tepen kartáčem.

images (1)

Vraťme se ke koblize. Tato nevinně vypadající dobrota obsahuje nejen cukr, ale byla upečena v jednom z mnoha omega-6 tuků, například v sójovém. Brambůrky a hranolky se smaží v sójovém oleji. Polotovary jsou vyráběny s omega-6 tuky, aby se prodloužila jejich životnost. Ačkoliv omega-6 mastné kyseliny patří mezi esenciální, jsou součástí každé buněčné stěny, která kontroluje výměnu látek mezi vnitřkem buňky a okolím, musí být konzumovány ve správném poměru k omega-3 tukům, což většinou nenastává. Pokud se tato rovnováha posune ve prospěch přílišné konzumace omega-6 tuků, produkují buněčné membrány blokovací chemikálie, tzv. cytokiny, které přímo způsobují záněty. Dnešní strava obsahuje extrémní nepoměr těchto olejů. Tato nerovnováha se pohybuje mezi 15:1 až do 30:1 ve prospěch omega-6. To znamená obrovské množství cytokinů vyvolávajících záněty. Optimální zdravý poměr by měl být 3:1.

Aby to bylo ještě horší, nadbytečná tělesná hmotnost, kterou sebou díky konzumaci takových pro-zánětlivých potravin nosíte, vede k tvorbě přeplněných tukových buněk produkujících velké množství pro-zánětlivých chemikálií, které poškození způsobená vysokou hladinou cukru v krvi dále zhoršují. Proces, který začal koblihou, se promění v začarovaný kruh, který vede k onemocnění srdce, vysokému krevnímu tlaku, cukrovce a nakonec např. Alzheimerově nemoci. Nelze utéct před skutečností, že čím více konzumujeme připravených a zpracovaných potravin, tím více si každodenně přidáváme k zánětům. Metabolizmus lidského těla není navržen k zpracování potravin plných cukrů a omega-6 tuků.

Existuje pouze jediný způsob, jak záněty odstranit, a tím je návrat k potravinám bližším přírodnímu stavu. K budování svaloviny potřebujete kvalitní bílkoviny, dále si vybírejte velmi komplexní sacharidy, jako například ovoce a zeleninu. Omezte zánětlivé tuky a zpracované potraviny, které je obsahují. Používejte místo nich olivový olej nebo máslo z mléka krav živených trávou.

 

Ing. Ivan Mach, CSc. 

maladaptation-men-turn-fat1

Vývoj výživy člověka – jsme na evoluční křižovatce?

Moderní člověk je vybaven látkovou výměnou, která se zcela nedokáže vyrovnat s novodobým složením potravy. Trávicí soustava a její přizpůsobování se potravě značně pokulhává za tím, jakou stravu, v jaké formě a druzích úpravy člověk konzumuje. Je to logické, protože člověk se vyvíjel miliony let, zatímco novodobý jídelníček je výrazně mladší.

Období nedostatku

Látková výměna člověka se formovala postupně po řadu milionů let. Udává se, že zhruba před 7 milióny let se oddělila rodová linie hominidů, z níž se vyvinul i rod Homo, do které patří i Homo sapiens, který se vyvinul zhruba před 200 tisíci lety postupným vývojem ze svých dosud známých 22 druhových předchůdců. Druhy Homo se začínají objevovat zhruba před 2,5 miliony lety počínaje Homo habilis.

Člověk ve svém evolučním vývoji začínal s málem. Jedl vše, co se mu podařilo nasbírat nebo chytit bez nějakých pomocných prostředků. K běžnému jídelníčku, na který se vyvíjela naše trávicí soustava a metabolismus, patřila divoce rostoucí zelenina a ovoce, ořechy, semena, kořínky, houby a bobule, ale také hmyz, ryby, plazi a malí savci. Bílkoviny živočišného původu měl pračlověk ve větší míře, jen když získal zbytky z hodování šelem a většinou na ně zbyly jen kosti, které roztloukali a z nich získávali živočišné tuky. Toto byla klasická potrava na vývojovém stupni Homo po dlouhá tisíciletí, dokonce ještě před 100 000 lety se lidé takto stravovali.

Z mrchožrouta k lovcům

Podle Darwinovy teorie, přežije nikoliv tvor nejsilnější, ale nejpřizpůsobivější. Dokladem může být třeba i to, že postupem vývoje člověk dospěl ke zkušenosti, že lépe než čekat na zbytky bude, když si potravu začne lovit sám. S touto evoluční taktikou se setkáváme již u kromaňonského člověka, který cca před 40.000 lety začal novou vývojovou etapu tím, že začal používat různé techniky, aby získal čerstvé maso větších zvířat. Maso jedl převážně syrové a střídalo se období hojnosti s obdobím hladu. Za svou potravou musel urazit několik kilometrů, někdy i desítek kilometrů, proto byl vybaven svalovinou zaměřenou na vytrvalost, čemuž odpovídala i odpovídající hormonální výbava. Tím se jako zdroj energie spalovalo velké množství tuků.

images

Byli to vlastně kočovníci, kteří svůj základní tábor přesouvali podle zdrojů potravy a jejich vyčerpání a odkud vyráželi na lov.
Tělo kromaňonského člověka se postupně přizpůsobilo rytmu pohybu, hladovění a nasycení velkým množstvím živočišných bílkovin s minimem sacharidů. V tomto období se také vyvinul způsob zajišťující přežití v horších časech nedostatku potravy – tělo se postupně přizpůsobilo na nedostatek energie zajištěním jejího ukládání do tukových rezerv. To byla z pohledu výživy další fáze vývoje člověka,
která ovlivňovala stavbu těla a trávicí trakt pozdějšího vývojového druhu, Homo sapiens sapiens.

Strava kromaňonského člověka nesestávala pouze z masa, ale i z kořínků, listů, pupenů, bobulí, divoce rostoucí zeleninou a ovocem,
což zajišťovalo i dostatek vlákniny. Maso dříve konzumované syrové se postupně začalo jíst tepelně upravované, rozumějme pečené (nikoliv vařené). To byl pokrok v tom, že tepelná úprava zničila mnoho zárodů nemocí. Ale současně to byl další problém pro trávicí trakt. Od té doby musí trávicí systém zpracovávat tepelně denaturovanou stravu, tedy sražené bílkoviny, k čemuž jsou potřeba úplně jiné chemické reakce, aby se z bílkovin daly získat potřebné aminokyseliny.

Látková výměna těchto kočovníků byla perfektně nastavená na rytmus pohybu, hladovění a nasycení i na specifické složení stravy s velkým množstvím bílkovin, ale nepatrným zastoupením sacharidů. Postupem vývoje se stali perfektně vybavenými na tehdejší podmínky a kolísání přísunu potravy.

Největší změna ve výživové evoluci

Snaha řešit období nedostatku potravy s rostoucí velikostí kočující tlupy vedla k tomu, že se člověk usadil na jednom místě a stal se z něho zemědělec – začal tím, že sbíral obilná zrna, aby je na jaře zasel a na podzim sklidil. Takže tlupa už nemusela trpět hlady, když se nedařilo v lovu, nebo když přišla zima.

Člověk se sice stal nezávislý na výsledcích lovu, ale jeho látková výměna se musela přizpůsobit zcela nové situaci. Místo smíšené stravy bohaté na bílkoviny z masa, ořechů, semen a plodů byly nově k dispozici především škrobové sacharidy (polysacharidy) v koncentrované formě a cereální bílkovina (= lepek) z obilí. A to vyvolalo vyšší nároky na slinivku břišní, která produkuje inzulin. Této změně ve vývoji člověka se lidský organizmus přizpůsobuje již po více než 10.000 let, po dobu 200 generací, tedy dodnes.

Camille_Pissarro_-_The_Harvest

A důsledky?

Nároky na zvýšenou tvorbu insulinu byly stále tlumeny vysokým obsahem doprovázejících nestravitelných polysacharidů v cereáliích, které nebyly zbavovány vlákniny, tuků, mikroživin a enzymů při mletí a později při mlýnských úpravách, které v masovém měřítku nastoupily až po napoleonských válkách, kdy se za nejvyšší moučný kvalitativní standard začala považovat tzv. bílá mouka, zbavená těchto nezbytných látek. Postupně se z cereálních travin vyšlechtily výnosné odrůdy s vysokým obsahem škrobu a lepku, na něž se musely adaptovat trávicí procesy, zvláště když začala být masově doporučována konzumace tzv. celozrnného pečiva (až 2/3 energetického příjmu).

V chovatelství se podobně vyšlechtila mléčná a masná plemena skotu a způsoby krmení, bohatého na anabolické bílkoviny v původních travinách obsažené jen mírně, maximalizující hmotnostní přírůstky a dojivost dobytka. Vysoká nabídka červeného masa, mléka a mléčných výrobků, původně získávaných jen v menší míře v malých hospodářstvích, vedla k nadkonzumaci bílkovin neadekvátní snižujícím se pohybovým aktivitám (městského) obyvatelstva, vynucených sedativním způsobem života moderního člověka po průmyslové revooluci. V 50. létech se dospělým doporučovalo pití 2 l mléka denně a od 80. let se začaly nabízet nedokonale zfermentované mléčné výrobky s vysokým obsahem laktózy, což opět vedlo k růstu glykemického indexu stravy a zvýšeným nárokům na stabilizaci krevní glykemie.

Sůl byla v potřebném množství v jídelníčku odjakživa, využívat ji jako pochutinu jsme se naučili až v 16. – 17. století, kdy se začala dovážet po solných stezkách a byla velmi vzácná. Maso bylo výsadou hlavně bohatých, kteří je solili, zatímco pro běžnou populaci zůstala vzácná. Teprve s rozšířením uzenin, nakládané zeleniny a hub se začala zejména pro své konzervační účely šíře používat.

Od objevení Ameriky s její cukrovou třtinou, vstupoval postupně do evropských jídelníčků vzácný bílý rafinovaný cukr, užívaný zpočátku také jako pochutina (sladidlo), až později jako konzervant (ovoce). K jeho širšímu rozšíření přispělo pěstování cukrové řepy a cukrovarnická technologie. Tak rychle rostl glykemický index jídelníčků i nároky na vnitřní stabilizaci krevní glykemie. Tyto nároky ještě vzrostly na přelomu tisíciletí, kdy se masivně začaly do potravin (nejen do trvanlivého pečiva a sladkostí) přidávat jednoduché rafinované sacharidy v podobě tzv. glukózo-fruktózového sirupu, vyráběného z kukuřice 3-5x levněji než sacharóza z řepy a třtiny. Současně rostly požadavky na chuťovou vyrovnanost pokrmů, kdy vnímání sladkého zvýrazňuje slaná chuť, a tak se začala masivně přidávat do potravin i sůl (i za účelem konzervace), což vedlo k maximalizaci její spotřeby vysoko nad fyziologickou potřebu a stalo se z jednou z příčin masově rostoucí hypertenze.

Jako další konzervant a stabilizátor vstoupila do potravinářského a nápojového průmyslu kyselina fosforečná a fosfáty, do té doby přirozeně obsažené jen v mléčných a masných výrobcích (včetně ryb). To přispělo k tzv. „překyselování“ stravy s významným příspěvkem „kyselé“ reakce nadkonzumovaných bílkovin, mono- a disacharidů, kávy a tzv. sycených nápojů. Tím opět vzrostly nároky na přirozenou eliminaci odpadní kyseliny močové jako produktu metabolismu bílkovin, která se začala hromadit a ohrožovat pohybové schopnosti svými krystaly zejména v kloubech (dna = pakostice).

Nezbytnost pohybu

Ať pohyb kočovnický, tedy vytrvalostní, nebo pohyb zemědělců, spíše silově zaměřený, ale vždy to byl pohyb, který k člověku nezbytně patří i dnes. Byl a zůstal podmínkou efektivnosti trávení, zejména pokud jde o hormonální resp. enzymatické vybavení člověka. Protože metabolismus je flexibilní (lze ho „vytrénovat“), je stále třeba dávat do souladu jeho nastavení (podle tzv. metabolického typu člověka a jeho životního stylu), způsob výživy, resp. výběr potravin a celkové nastavení jídelníčku (např. frekvence jídel, zastoupení, množství a střídání živin apod.), což je jedním z úkolů výživového poradce.

 

Ing. Ivan Mach, CSc.